Typograf Lyrics

(Autobiografická)

kdy? ka?dý den nad rybníkem táhnou tě?ké mlhy
na člověka přichází onen divný stav
kol prázdných očních důlků fialové kruhy
depresi za?ívá chmurný typograf.
Řemeslo má černé a my?lení u? taky
určitě by vra?dil, kdyby dr?el zbraň
?alostně se kroutí ideálů vraky
a k umakartu přiléhá u? postříbřená skráň.
Nehluboký spánek mrtvičného typu
co chvíli mu loket s hrany stolu spad
Petr Mejta mokrý hadr hodil u? na pípu
a ka?dou ?kvírou do knajpy proudí stra?ný chlad.
Obyčejně nemíval kdovíjaké sny
spokojil se bezděky s drobnou čuňárnou
jenom?e jak pozvolna se krátí jeho dny
presence těch dæmonů se stává pakárnou.
Začal tuze chrápat a stanul opu?těn
v magmatickém vichru fičí stihomam
vevnitř jeho lebky temno holých stěn
ke své hrůze zjistil, ?e tu není sám.
Náv?těva zde sedí neohlá?ená
z jejich kápí odkapává ?edohnědý sliz.
Ze záhrobí umrlců hrstka pra?ivá
průměrný věk kreatur těch neuhádl bys.
Jak z chlupaté deky důvod leze z nich
co se děje kromě toho, ?e z nich či?í smrad?
?e vá?ili dlouhou cestu z mělkých hrobův svých
krutou daň se hotovili dneska vybírat.
Za to ?es nás parodoval ve svých esejích
upíral nám respektu a hanbu na nás d?til
on tě, chlape, namoudu?i brzo přejde smích
takto my ťa vytrestáme: probudí? sa včil!